Tři plyny, tři logiky
Asistenční plyn vyfukuje roztavený kov, chrání optiku a ovlivňuje chemii řezu. Špatná volba znamená v lepším případě zčernalou hranu, v horším poloviční rychlost a dvojnásobné náklady.
Kyslík (O₂) — volba pro konstrukční ocel
- Exotermická oxidace se železem dodává energii a výrazně zvyšuje rychlost u tlusté konstrukční oceli
- Zanechává oxidickou (tmavou) hranu — je třeba s tím počítat před svařováním či lakováním
- Nízká cena plynu, mírný tlak
Dusík (N₂) — nerez a hliník
- Inertní vyfukování bez reakce — lesklá hrana bez oxidů, připravená ke svaření
- Vyžaduje vysoký tlak (15–25 bar) a vysoký výkon; velká spotřeba, vyšší náklady
- U pohledových dílů z kvalitní nerezi jediná možnost
Vzduch — úsporná varianta
- Přibližně 78 % N a 21 % O, nejnižší náklady (stačí kompresor plus sušení a filtrace)
- Skvělý pro tenkou konstrukční ocel, pozinkovaný plech a hliník ve velkých sériích
- Musí být suchý a bez oleje, jinak trpí životnost optiky i kvalita hrany
| Plyn | Nejvhodnější pro | Hrana | Náklady/m |
|---|---|---|---|
| Kyslík | Střední a tlustá konstrukční ocel | Oxidovaná tmavá | Nízké |
| Dusík | Nerez / hliník | Lesklá bez oxidů | Vysoké |
| Vzduch | Tenký plech ve velkých sériích | Průměrná | Nejnižší |
V praxi provoz kombinuje všechny tři podle typu zakázky. Rozhodujte podle materiálu, tloušťky, požadavků na vzhled a nákladů na plyn na metr — ne jen podle řezné rychlosti.